Ve středu 10. října seznámil Fujifilm novináře v Photo Centre v pražských Nových Butovicích s modelem X-E3, uvedeným takřka přesně před měsícem. Nebylo to jen povídání, byl to zároveň i workshop Fuji ambasadora Jiřího Růžka, člena skupiny X-Photographers. Takto prezentuje Fujifilm fotografy, kteří používají jeho přístroje řady X. Maličký X-E3 je tedy zatím poslední v řadě. Tu zahájil v prosinci modelem X-Pro 1, bezzrcadlovkou s výměnnou optikou, a krátce na to přišly modely za výrazně nižší cenu, nicméně i pak se špičkovou kvalitou výstupu: celá tato řada má snímače velikosti APS-C. V současnosti je to špičkový X-Pro2 za 49 tisíc a momentálně nejlevnější je X-A10 za 15 tisíc. Aktuálně uváděný X-E3 nemá ještě stanovenou cenu v korunách, v dolarech je to 900. Model X-E2 jde v současnosti za 17 tisíc.



Přístroj jsem tu představil hned po uvedení. Má 24megový snímač typu X-Trans CMOS III a procesor X-Processor Pro – připomenu, že jde o snímač se speciálním rozložením filtrů RGB, unikátní řešení Fuji, které by mělo vést k lepšímu podání barev a nižšímu šumu. Přístroj je menší než jeho předchůdce. To vše lze načíst v mém článku zveřejněném před měsícem, mě ovšem zajímal názor praktika, tedy Jiřího Růžka.



Ten na modelové řadě X oceňuje nenápadnost. Jde o přístroje se špičkovým výkonem, které však nebudí takovou pozornost, jako velké profesionální zrcadlovky. „Lidi mě neberou vážně,“ pochvaluje si Růžek. A k dalším přednostem přidává malé rozměry a váhu. Rád cestuje nalehko, jen s brašnou nebo batůžkem. Používá objektivy s pevným ohniskem, jeho nejoblíbenější je 14/2.8, se kterým pořizuje většinu svých fotografií. Zaměřuje se na glamour photography, tedy fotí především modelky, mnohdy ve stylu boudoir, tedy v nějakém přirozeném prostředí. Právě tak nalehko zachází se svým osvětlovacím parkem, i na workshopu ve Photo Centru měl jen malé LED světlo, reflektůrek na lehkém stativu. Právě ve stísněném prostoru hotelové koupelny anebo v nějakém vybydleném bytě jsou malé rozměry a operativnost velká výhoda.



K vítaným novinkám modelu X-E3 patří bluetooth. Ten tu slouží k navázání spojení s mobilem – BT všechno zařídí a pak už to jde přes wi-fi. Nic se nenastavuje, všechno jde automaticky. Přes aplikaci pak lze přístroj řídit, a samozřejmě je možné stahovat fotky, jak v náhledové kvalitě, tak i v plném rozlišení, samozřejmě jen v JPEG. Z hlediska praktického – bylo zřejmé, že Růžek nepokládá menší rozměry nového modelu za velkou přednost. To se shoduje i s mým názorem - malé rozměry nemusí být vždy velká přednost, už proto, že je to vždy na úkor manipulovatelnosti. Výhrady měl Růžek i k dotykovému displeji. Tento model nemá čtyřcestný volič. Místo něho má joystick, jím lze nastavovat ostřicí bod a lze jím procházet menu. Dotykový displej také může sloužit jako pomůcka k nastavení ostření i k expozici, a také k listování ve fotkách a procházení menu. Displej pak slouží i jako touchpad – když fotíte elektronickým hledáčkem, lze palcem měnit polohu ostřicího bodu. Palcem, ale bohužel i nosem, pokud jste zvyklí – jako Jiří Růžek – dívat se do hledáčku levým okem. To je ovšem převážně věc zvyku.
Přístroj jsme si mohli vyzkoušet i v praxi, na ukázce je patrné světelné aranžmá.



Ono se to pak fotí, když vám to někdo nasvítí a máte k disposici perfektní profesionální model, jako je Viki alias Vikencia… Toto je ukázka 14 mm objektivu, jak řečeno, oblíbeného nástroje Jiřího Růžka.



Méně často používá střední a delší ohnisko, toto je snímek 80 mm objektivem, při 800 ISO – oba snímky jsou ke stažení v původní velikosti.



Krátké seznámení mě vede k závěru, že je to přístroj sympatický – trvale se mi líbí retro-řešení modelové řady X, kdy cloníte kroužkem na objektivu a také časy nastavujete ovládacím kotoučkem, taktéž korekci expozice. Nosní konflikt s touchpadem bych opomenul, mrzí mě ale displej sice dotykový, leč pohříchu pevný. Každému jeho nebe, a v mém nebi musí být výklopný displej.